Má-li problém řešení, není třeba dělat si starosti. Nemá-li řešení, starosti nepomohou... :))

Červen 2010

Nevim co dodat...

21. června 2010 v 14:23 | Tannashi-chan |  Já...
No takže jste mě zase nepříjemně překvapili...já vim že teď nikdo nemá čas,ale když můžou provozovat blog tak se můžete taky skočit podívat na nějaký SB ne?Jako já vim,že nejsem to nejlepší SB jaký by jste měli mít a každej chodí někam radši než sem,ale aspoň jednou za týden když jste na blogu by jste se sem mohli podívat...tak se podívejte aspoň na tohle...


Navstevnost za minuly tyden (14.6. 2010 - 20.6. 2010) je:
Pondeli: 3
Utery: 1
Streda: 1
Ctvrtek: 1
Patek: 1
Sobota: 0
Nedele: 2

Celkem: 9

.............................bejvalo že jsem tam měla i celkem 50 lidí....

Láska přemůže vše...

13. června 2010 v 12:45 | Tannashi-chan |  Jednodílné
no a tady je ta druhá...jo a kdyby jste se chtěli podívat na krásný pesánky tak nezapoměňte dole pod článkem,který je pod tímhle :D...

Láska přemůže vše!

Stalo se to nedaleko malé vesničky Villiers-Pasant.Vesnice byla rozdělena na dvě části.Jedna část patřila kmeni Agarů.Živili se lovem zvířat a zejména to byli Bájná stvoření.A druhá část patřila kmeni Barů,kteří naopak Bájná stvoření chránila,protože byli téměř vyhynulí.Proto se neměli nijak moc v lásce...spíše se nenáviděli.Neustále mezi nimi vznikali boje,kterým nešlo zabránit.Oba dva rody byli kacíři(neuznávali křesťanskou víru).To bylo to jediné na čem se shodli.
Jednoho dne se náčelníci obou kmenů sešli.Chtěli zabránit neustálím sporům a rozepřím.
Těmito boji připravovali vesničku pomalu,ale jistě k záhubě.Kdyby na ně někdo zaútočil,nebyli by schopni se ubránit když každý den umíralo mnoho lidí jenom kvůli nestálím hádkám.Jenže neměli žádné potomky,kteří by vládu převzali.Proto tuto záležitost prozatím odložili,než by se naskytl někdo vhodný pro trůn.
Během dalšího dne se mladý lovec Bájných stvoření vypravil na lov.Byl z rodu Barů.Měl delší hnědé vlasy,hnědé oči a byl to idol všech holek ve vesnici a v okolí,ale pořád si nevybral tu pravou.Jmenoval se Chiku.Byl sice z rodu Barů,ale k Bájným stvořením choval nevypočitatelný odpor.To byla taky jediná chyba kterou měl.Každý rod by ho chtěl k sobě za náčelníka.Zvládal vše na co si pomyslel.
V ten stejný den se vypravila na lov i mladá ochránkyně z rodu Agarů.Měla delší světlé vlasy,modré oči,a naopak ona se spíše lidem vyhýbala.Neměli ji v lásce už jen proto,že se oblékala jako muž,chovala se jako muž a vypadala jako muž.Nikdo cizí by ji nerozpoznal jestli je to dívka nebo chlapec.Jmenovala se Mitsuki.Také jako Chiku se od lidí z jejího rodu výrazně lišila.Místo lovení Bájných stvoření je chránila.Měla s nimi velké pouto,které ji nemohl nikdo odepřít.V lese se chovala jako doma.
Jednoho dne se šla Mitsuki projít do lesa.Ale v tom ji do cesty vběhli náčelníci obou rodů.Jeden ji přesvědčoval,že je dobré lovit Bájná stvoření a ten druhý zase aby se přidala k jejich kmenu.Mitsuki to už nemohla vydržet a proto se jim snažila utéct.Když už byla od nich daleko že je ani nezahlédla,nedívala se před sebe a nechtěně narazila do toho největšího stromu široko daleko.Upadla do bezvědomí a svalila se na zem.Zanedlouho šel kolem ní Chiku.Jen tak kolem ní prošel a ani si ji nevšiml.Až po chvíli mu secvaklo,že ležela na zemi nějaká mrtvola.Obrátil se a šel se na ni podívat.Ale místo nějakého zvířete jak si myslel, tam našel dívku.Vzal klacík a párkrát do ní šťouchnul jestli je živá.Jak tak do ní šťouchal,Mitsuki se mezi tím probrala.Začala se hýbat.Chiku se leknul,odhodil klacík pryč a vylezl na strom,který byl k němu nejblíže,tak jak nejrychleji uměl.Mitsuki celá udivená na něho znuděně koukala.Ale než si ho stačila všimnout udělalo se ji černo před očima a znovu se svalila v bezvědomí na zem.Chiku na ni udiveně koukal.Čekal co se bude dít.Nevěděl jestli to jenom hraje nebo jestli je to doopravdy.Slezl ze stromu a opět do ni začal šťouchat klacíkem.Když se nic nedělo,klekl si,opatrně si ji nandal na ruce a zvedl ji do vzduchu.Posbíral všechny věci co tam kolem ní ležely a s ní v náručí vyrazil ke svému domu.Všechny dívky,které ho viděli,jak nese Mitsuki v náručí ji v tu chvíli nenáviděli za to jaké má štěstí.Konečně ji donesl do domu,kde ji opatrně položil na postel.Potom šel sehnat nějaký led.Dal ji ho na hlavu a posadil se k ní.Koukal na ni a přitom přemýšlel jaká asi může být.Sledoval ji očima plnýma lásky a něhy jakou nikdy předtím nepoznal.Když si uvědomil,že ho příjemně hřeje u srdce,ukáplo mu pár slz.Kutáleli se mu po tvářích jako hrášky po zemi.Vypadali smutně,ale přitom se smáli.Nikdy před tím nebyl šťastnější.Konečně poznal lásku,jakou si vysnil ve svých snech.Ne,bylo to něco krásnějšího,neuvěřitelného a strhujícího co si nedokáže nikdo ani představit.Byla to čistá láska,kterou mu nikdo nikdy nezapře,nevymluví a už vůbec nezničí.V dalších dnech se o ni s nehynoucí láskou staral.Byla v těch nejlepších rukách.
Po těch několika dnech se konečně probrala.Když uviděla plný pokoj květin a všelijakých rostlinek pomyslela si,že je v nějakém ráji.Když se tak kochala pohledem na krásný pokoj přišel najednou Chiku.Jak ji uviděl hned se začal smát a tancovat co celé místnosti.Potom už vytáhl Mitsuki do křesla,udělal ji krásný účes do kterého ji zaplatl několik Havajských květin a navlékl do šatů.Nemohl se na ni vynadívat.Byla tak krásná.Chtěl ji políbit,ale ona uhla.Nějak se nemohla vzpamatovat z toho ,že její nejméně oblíbený kluk se o ni stará a chce ji políbit.
Jakmile vyšla ven na vzduch,zatočila se ji hlava a málem spadla,ale Chiku ji zručně chytil do náruče jakoby s tím měl už někdy zkušenosti.Tím byla překvapená ještě mnohem více.Ani nemohla uvěřit,že takový podle ní namachrovaný člověk může být tak starostlivý.Věřila,že je to jenom sen,ale ať se štípala sebevíc probrat se nemohla.Konečně uznala,že je v realitě a i lidé kteří vypadají jako namachrovaní ,,hajzlíci"mohou být i milí,laskaví,starostliví,nemyslí jenom na sebe a dokážou ocenit i práci někoho jiného.Dokonce to můžou být i hodní kluci.Dále si užívala ten pocit co prožívala a věřila,že nikdy neskončí.
Ve vesnici nikdo nevěděl kde Mitsuki je a proto už od druhého dne jejího zmizení začali po ní pátrat všude kde se dá.Dokonce vyhlásili:,,KDO NAJDE NAŠI PRINCEZNU MITSUKI,TEN SE STANE NÁČELNÍKEM OBOU RODŮ A MITSUKI DOSTANE ZA MANŽELKU!Všichni se začali hrnout do lesů a do okolí vesnice,aby Mitsuki našli.Každý toužil po nesmírném bohatství.Každý věděl,že vládnutí v malých vesničkách je základním krokem ke všemu.Někomu stačila jenom Villiers-Passant a jiný chtěl hned celý svět.Kdo by taky nechtěl vládnout dvoum rodům najednou a ještě v jedné vesnici.Každý chtěl něco jiného,ale ani jeden nechtěl Mitsuki.
Když šla Mitsuki jednou na náves k rybníku,uviděla na zemi papír.Bylo to neobvyklé,že byl papír na zemi.Jindy tam bývá všude čisto a pořádek.Sebrala ho a podívala se na druhou stranu jestli tam není něco pro někoho důležité.Když ten záhadný papír otočila,spatřila veliký nápis:KDO NAJDE NAŠI PRINCEZNU MITSUKI,TEN SE STANE NÁČELNÍKEM OBOU RODŮ A MITSUKI DOSTANE ZA MANŽELKU!Mitsuki se vylekala.Rychle běžela do domu kde přebývala,sbalila si věci co měla,papír s nápisem položila na stolek, kde ji Chiku česal a rozeběhla se do lesů.Myslela si,že Chiku ji má rád,ale tu myšlenku ji hned pohltila další-chce ji jenom kvůli vládě a moci.Nic jiného ho nezajímá.Při těchto myšlenkách ji až vyhrkly slzy.Přes slzy ani neviděla ,kam běží.Najednou za sebou uslyšela něčí hlas, jak volá její jméno.Sebrala poslední síly a běžela co nejdále od toho člověka.Už ji docházeli síly.Sotva zvedala nohy k chůzi, natož k běhu.Nechtěně stoupla na větev a ta se pod ní zlomila.Ten záhadný člověk to uslyšel a rozeběhl se k místu kde spatřil postavu a kde také slyšel prasknout větev.Mitsuki se snažila rozeběhnout se,ale neměla na to už síly.Z posledních umírajících sil se doplazila k nejbližšímu křoví ,které mezi proudy slz zahlédla.Schoulila se do klubíčka,aby ji nebylo vidět.Hned po tom přiběhl ke keři ten neznámí člověk.Mitsuki se co nejvíce zabalila do klubka a čekala co se bude dít.Měla strach,jaký nikdy předtím nezažila.Litovala toho,že utekla od Chika,který ji mohl v takovéto chvíli chránit.Byl jediný na koho si v tu osudnou chvíli vzpomněla.Mělo pro to nějaký důvod nebo to bylo jenom kvůli dlouhému pobytu u něho?Byla to láska?Důvěra?Nebo snad pocit bezpečí ,který u něho vždy, když se k němu lehce přitulila pocítila?V tu chvíli se ji honilo hlavou tisíce otázek na které zatím nemohla odpovědět.Ani sama nechtěla.Chtěla,aby na ně přišla společně s Chikem.
Najednou se neznámí člověk, nejspíš muž začal prohrabovat křovím.Mitsuki strnula strachem.Nevěděla co si počít.Doufala,že se tu objeví Chiku a zachrání ji.Zanedlouho se muž prohrabal až k ní.Už na ni vztahoval ruku,ale...nad Mitsuki se objevil obrovský stín.Tušila,že to nebude žádný člověk.Muž chtěl vzít nohy na ramena,ale jakmile se otočil kolem něho se objevilo plno bílých vlků.Oba dva byli hrůzou stuhlí.Najednou se v muži objevila špetka odvahy.Rozeběhl se s křikem pryč,ale vlci ho následovali .Po chvíli ho dohonili,roztrhali a sežali.Mitsuki stále nad sebou viděla ten samí stín jako před tím.To co stálo nad ní se nepohlo ani o jeden metr. Buďto čekalo až se Mitsuki pohne aby ji mohlo sežrat a nebo ji chtělo chránit.Pomalu se začala otáčet.Když byla už celá otočená podívala se nad sebe.Uviděla bílého lva s ostny na hřbetu a hadím ocasem,kterým neustále nervozně mávalo ve vzduchu.Byla to chiméra, za ní stál polykající had-něco jako bílá slepice s hadí hlavou,dračími křídly a obrovským zatočeným ocasem akorát o hodně větší,bayardové,smečka bílých vlků s rudou tlamou od mužské krve a nakonec i jednorožec-král všech Bájných stvoření,je jenom jeden na světě.Pro Mitsuki to byla čest,že ji přišli zachránit všechna Bájná stvoření v lese.Nemohla uvěřit vlastním očím.Za chvíli se zmoženě zvedla uklonila se a poděkovala Bájným stvořením za záchranu a šla si najít nějaké opuštěné obydlí kde by v bezpečí mohla přečkat noc.Avšak tři bílí vlci šli pomalu za ní.Jakoby ji chtěli chránit,aby se ji nic nestalo.Sama v celém lese na začátku noci si hledala bezpečné místo na nocleh.Nakonec si lehla to měkké trávy a spokojeně vedle tří bílých vlků usínala.
Ráno se probudila v doupěti vlků.Spali vedle ní a vůbec jim nevadila její společnost.Pokusila se zvednout a odejit.Hnedka se všichni vlci probudili až na jednoho malého.Ale jeho matka do něho strčila a hned se také probudil.Upírali na ni svoje velké žluto zelené oči.Několik vlků pomalu a opatrně pohladila po hlavě a potom se už vypravila z jeskyně ven.Jakmile vyšla z doupěte,uviděla Chika.Jeden vlk v noci běžel do vesnice,tam sehnal Chika a odtáhl ho k doupěti.Mitsuki byla tak šťastná,když do uviděla.Padla mu kolem krku a dlouhou dobu se ho držela a nepouštěla.Zase cítila ten příjemný pocit bezpečí.Ale z krásného svěžího objetí je vytrhl malý vlček,který na ně škrábal pacičkou.Vzali ho do náruče a dále se objímali.Potom se rozešli do vesnice.Vlček šel pořád s nimi i navzdory příkazu od Mitsuki i Chika aby se vrátil.Šel s nimi a držel se jich jako klíště.Cestou Mitsuki Chikovi vysvětlila proč utekla.Nakonec z Chika vylezlo,že o tom vůbec nic nevěděl.Když přišli do vesnice,všichni si vytáhli zbraně co měli nejblíže kolem sebe.Mitsuki se divila proč by je chtěli zabít.Až nakonec si uvědomila,že s nimi šel ten malý bílý vlček.Pro jistotu ho vzala do náruče.Prošli pomalu davem k Chikova domu.Tam dali vlčkovi najíst a pojmenovali ho Keichiro.Další den si šli pro odměnu za nalezení Mitsuki.Oba rody byli nadšeni z jejího návratu.Objímali ji,pusinkovali,mačkali a začali hned plánovat svatbu.Asi o měsíc později se už konala obrovská svatba.Všichni slavili a byli šťastni.V dalších letech se Mitsuki a Chikovi narodilo děťátko.Byla to krásná holčička jménem Viviene.Mitsuki,Chiku,Viviene a malý vlček Keichiro spokojeně žili a vládli v malé vesničce Villiers-Passant.Spokojeně nastolili mír mezi Bájnými stvořeními a lidmi ve vesnici.Dokonce Bájná stvoření pouštěli do vesnice a starali se o ně.Seskupení dvou znepřátelených rodů Agarů a Barů se zapsalo do dějin jako Dějiny sjednocení rodu Michivikeiů.

doufám že se líbilo :D(to píšu ke všem povídkám...měla bych vymyslet něco jinýho :D...)a prosím přečtěte si i tu povídku pod touhle...ráda bych věděla jak se líbila ;):D...předem děkuju...:-* 

Vaše Tannashi-chan :D:-*

Láska k tanco nemusí být jenom pohyby a gesta,ale i něco víc....

13. června 2010 v 12:40 | Tannashi-chan |  Jednodílné
no a tady je první povídka...doufám že se bude líbit :)...

Láska k tanci nemusí být jenom pohyby a gesta,ale i něco víc....

Seděla v pokoji,který byl celý prosvícený světlem z okna.Seděla a přemýšlela nad svým životem.Všechno se ji promítalo,jako by to zažívala právě v tu chvíli.Nic krásnějšího momentálně neznala a ani neměla.Sama v tichu přemýšlela a na okolní svět se nedívala....

Je úterý nevím kolikátého a já jako každý den se připravuji do školy.Je to den jako každý jiný...obyčejný.Tak by mohl ohodnotit tento den každý,ale ne já.Pro mě je to den,na který jsem se tak dlouho těšila a když je už konečně tady tak si ho nenechám jen tak snadno utéct.Navléknu se do kalhot,nějakého hezkého trička,které nesmí být uplé na tělo,nesmí mít velký výstřih a musí být jen tak lehké aby sem se moc nepotila.Dále si nasadím mikinu,do uší nějaké hezké náušnice,aby mi to slušelo a může se vyrazit.Cestou do školy přemýšlím jak si tento den vychutnám.
Škola skončila a já jdu na oběd.Po obědě jdeme čekat s kamarádkami na taneční kroužek,který nás čeká.Na tu chvíli kdy řekneme,,Tak jdeme abychom nepřišly pozdě"se nesmírně těšim.Příjde mi že ta doba než se dočkám je nekonečná.
A konečně je už tady.Celá šťastná vyrazím znovu do školy,kde si u své skříňky nasadím cvičky.Potom jdeme do třídy,kde se koná můj vysněný okamžik na který dlouhou dobu nezapomenu.Nebo taky vůbec.Je to ten pro mě osudový okamžik x).
Už jsou všichni ve třídě.Teda kromě Mého tanečníka,kamarádky tanečníka a učitele,který si říká lektor xD.Málem bych zapomněla na Boba,který chodí neustále pozdě a Neka na to pak doplácí.Můj a kamarádky tanečník se jmenují Chiku a Haku.A už jsou tady.Ten pocit se nedá ani vyslovit.Je to jako by to byl ten nejkrásnější pocit na světě ,jako by jste se cítily nejšťastněji ,jako nikdy předtím.Už jenom to, že přijdou.Nemám slov.Tenhle pocit se nedá nijak vyjádřit slovy.Ani se o to nebudu pokoušet, protože vím, že bych to nedokázala.
Najednou příjde ten náš slavný ,,lektor", pozdraví a začíná se.Pustí nějakou pomalou písničku na roztančení.Pomalu se přesuneme k sobě.Já a Chiku.Už jen ty kroky si vychutnávám jak jen můžu.Je to nepopsatelný zážitek.Pomalu vložím svaji pravou ruku do té jeho.Levou ruku mu položím na jeho pravé rameno a on mě chytne někde asi na lopace.Je to nádherný pocit dotýkat se ho.Oba posloucháme hudbu a když nastane ten správný okamžik vykročíme najednou do rytmu.Pohybujeme se jako jeden člověk.Ten neuvěřitelný okamžik je nezapomenutelný-když se ho jemně dotýkám,pomalu se pohybujeme,ten krásný pocit když mě jemně stiskne ruku na které má škrábanec od kočky.Krásně to bolí,ale mě to nevadí ,jsem spíše ráda že mohu více cítit jeho přítomnost.Jen si dále užívám ten okamžit, protože vím, že za chvíli skončí.Jak mě vede,když sem otočená dozadu a jakoby couvám,abych do někoho nenarazila.Dodává mi to pocit bezpečí když vím, že mě někdo jistí a dodává sílu.Nepustil by mě kdybych neštěstím málem spadla.Drží mě pevně.Ani na chvilku nezaváhá a pořád se snaží mě nějak navést k dobrému výsledku.Kdyby tam nebyl a byl s někým jiným.S jinou dívkou kterou by držel jako mě, nevydržela bych to.Když tancujeme tak se tak ladně pohybuje,nedělá chyby a když mi něco nejde tak mi s tím vždy pomůže.Jen se nechávám nim víst a koukám na naše ruce jak jsou od sebe krásně zapletené a zapomínám mluvit.Nezmůžu se před ním zmoci na slovo abych se pak necítila blbě, že sem něco pokazila.Když se utrhnu od rukou tak se mu podívám jemně do očí,ale on vždy kouká někam jinam abychom jsme se nepotkali očima jak se nám to stává nejmíň desetkrát denně.Když už něco konečně pronesu tak ihned zrudnu jako malina a on je snad jediný kdo se mi přitom nesměje.
Skončí první tanec a máme chvilinku pauzu.Ale ze chviličku se jde zase tančit.Teď příjde na řadu rychlejší tanec.Tak třeba Jive.Když tancujeme nemám čas si ho užívat,protože sem skoro pořád vedle něho.Ale zase si pořádně užiji ten tanec když nejsem zahloubaná do myšlenek s Chikem.Další příjde třeba něco co je o něco pomalejší.Sem v tu chvíli nejšťastnejší človíček na světě.Zase o něco šťastnější že mu mohu ukázat co dovedu a zvládám.Šťastnější snad už ani nemůžu být.Níkdy nechci aby ty nejkrásnější chvilky skončili.No spíše aby to nikdy neskončilo.Brala bych aby to bylo napořád.Nesnášim ty chviličky kdy se od sebe odtrhneme a každý jdeme na jinou stranu.Ani jeden nevíme co si ten druhý o nás myslí a tak radši mlčíme.Nevím proč sem pro něho tak jiná.Někdy když tancujeme nějaké hodně rychlé tance tak mě drží tak blízko,že se až dotýkám hlavou jeho vlasů.Je to krásný pocit,ale zase nejsem zvyklá na takovou blízkost,ale nestěžuji si.Když se snažím dostat se od něho kousek dál nepovolí mi to x).Já nad tím nic nezmúžu.On vede..........

Pořád přemýšlí nad krásnými dalšími chvilkami.Vždy když si vzpomene na nějakou legrační, zrudne a je ráda, že ji přitom nikdo nevidí do hlavy, do těch jejích rozházených myšlenek.Ráda na něho vzpomíná a nechává si o něm zdát.Ale vždy když si na něho jenom trošičku vzpomene přitom si uvědomí, že ho miluje.........

doufám že se líbilo :D...

Pejsci 2

13. června 2010 v 12:37 | Tannashi-chan |  Pesani
No tak nejdřív něco na úvod...no myslim,že mi sem teď moc lidí chodit nebude,protože je konec roku a jsou samí písemky atd...takže tenhle blog se teď nebude moc rozjíždět a i plánuju takový malinkatý pozastavení,ale jako já když blog pozastavím tak se mi sem pak zase chce chodit...no nic :D...takže to tak nějak berte...a ještě vám sem dám 2 nový povídky abyjste měli co dělat se čtením :D...snad se budou líbit...tak a teď k věci...tohle je pejsánek kterýmu se říká samojed...no zajímavý jméno,ale tak co nadělá :D...s rasou hold nepohne...ale je to krásný pejsánek...:D

http://3.bp.blogspot.com/_BoemPaWAgJo/S7jVx2KNUBI/AAAAAAAAAV0/qdBXUB_HrSY/s320/2125846299.jpg